Založit webové stránky nebo eShop

Okolí

Charakter sídla: obec
Název: Popice (část města Znojma)
Počet obyvatel: 150
Katastrální území: 6,67 km²
PSČ: 669 02
Okres: Znojmo
Stát: Česká republika, jižní Morava

Informace

Malebná vesnička Popice, leží od Konic pouhý 1 km. Její poloha se rozléhá v údolí, kterým protéká potok s názvem "Suchý". Obec je zahrnuta v oblasti NP Podyjí a dnes je samozřejmou turistickou zastávkou. Nachází se zde hostinec, dětské hřiště, úchvatná fara, kostel a 2 penziony. Bohužel je tu velice postrádán obchod. V obci je zachována velice vzácná zástavba stodol původních zemědělců a systém vodních kanálů před domy. V okolí najdeme celou řadu přírodních zajímavostí. Kromě teplomilných doubrav (bývalé pastevní lesy a pařeziny) severně od obce to jsou zejména rozsáhlá vřesoviště nebo pahorky se stepními trávníky. 200 m severovýchodně od Popic se nachází Horáčkův kopeček. Je to jediná lokalita kosatce nízkého v ochranném pásmu NP Podyjí, další vzácné rostliny zastupují např. topolovka bledá nebo jestřábník hadincovitý. Hnízdí zde pěnice vlašská, bohatě je zastoupen hmyz, jako např. vzácní krasci nebo zlatohlávek uherský. V r.1993 byl v okolí fary a hostince točen televizní film Zobani s M.Etzlerem v hlavní roli. Dnes jsou Popice malou, ale malebnou vesničkou, která spadá pod nedaleké město Znojmo a je zastoupena komisí, složenou z místních obyvatel. Žádný turista by ji určitě neměl vynechat.

Historie

Původ názvu obce je odvozen od slova "pop"- kněz. Nasvědčovalo by to tomu, že ves byla založena na pozemku Louckého kláštera německými kolonisty během 12. a 13.století.  O obci, před válkou s názvem Popitz nebo staročesky Popovice, pochází první zmínka ze 6.června r.1252 na listině Přemysla Otakara, na které potvrzuje Popice jako majetek křižovníku na Hradišti u Znojma. Na počátku 15.století k ní náležel i nedaleký Trauznický mlýn na řece Dyji. Později, během husitských válek, byla ves téměř opuštěna. Po Třicetileté válce se na území celé jižní Moravy začal šířit mor, na který zemřelo přes 150 popických obyvatel. Proto se v r.1680 stalo, že se k nedalekým božím mukám vydalo orodující procesí a morová epidemie jako zázrakem odezněla. Místo je od té doby považováno za posvátné a Popičtí zde v letech 1815-1816 postavili na památku kapli Panny Marie Bolestné. Mezi slavné rodáky patří spisovatel Karel Anton Postl (1793-1864). Vystudoval gymnázium ve Znojmě a v Praze vstoupil do Řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Roku 1823 odešel z tehdejšího Rakousko-Uherska a usídlil se v New Orleansu, kde změnil své původní jméno na Charles Sealsfield. Byl nazýván ""hrabětem Monte Christem literárních dějin". Vystřídal různé profese, stal se majitelem bavlníkových plantáží a podnikatelem s bavlnou, novinářem. Žil v Londýně, Paříži a nakonec ve Švýcarsku, kde zemřel. V Americe byl uznávaným autorem. Nejznámější jsou jeho díla "Obrazy ze života obou polokoulí", "Rakousko jaké je" a "Tokeah aneb Bílá růže". Na jeho rodném domě (dnes bývalá prodejna) je umístěna pamětní deska. Krásná vyhlídka Sealsfieldův kámen, která nabízí překrásný výhled na řeku Dyji z monumentální skalní stěny, bývala oblíbeným místem spisovatele. V r.1834 bylo v 74 domech 408 obyvatel, kterými byli většinou němci a katolíci. Hlavním zaměstnáním bývala orba a vinařství. Uprostřed obce se nachází gotický kostel sv. Zikmunda z 2. poloviny 13. st., přestavěný v 17. st..Dnešní věž byla postavena v r.1752 a často spravována, např. sakristie pod věží utrpěla v r.1879 několik trhlin na klenbě, protože na ní spadlo těžké hodinové závaží. Fara Křížovníků s červenou hvězdou z 1. poloviny 14. st. je vedle kostela a obývali ji proboštové z Hradiště nebo jejich zástupci po čas žní. Roku 1781 v ní byl na několik dní ubytován císař Josef II. Stejně jako v Konicích, byla fara v r.1809 zpustošena francouzkým vojskem. Ves byla německá až do počátku 20.století, kdy se počet českých obyvatel začal pomale navyšovat. Po odsunutí původních německých obyvatel v r.1945, se jíž Popice stali obcí českou. Po nástupu komunismu,v r.1948, bylo založeno družstvo JZD a na konci obce směrem k retzské silnici, byly postaveny budovy na chov dobytka. V r.1960 byla obec sloučena s Konicemi a tím byli spojeny veškeré kulturní, pracovní a sociální potřeby. Bylo sloučeno JZD, MNV, a škola. V r.1980 připadla obec městu Znojmu, a tím samospráva zanikla.

 

"Zmínky zasluhuje též překrásné údolí Trauznické, položené romanticky mezi vysokým nálesím a hrubotvárnými skalinami, které se zužuje u Čekanovického mlýna, potom však se otvírá zase, propouštějíc mohutnou Dyji". Takto popisuje tuto oblast F. V. Peřinka ve své knize Vlastivěda moravská z r.1904. O tom, že bylo údolí, které se nachází mezi obcemi Konice a Popice kdysi velmi důležité, nelze pochybovat. Po celé délce této trasy vede prastará cesta, která kopíruje nedaleko protékající "Trauznický" potok, vlévající se pak do Dyje. Kdysi byla hojně užívána těžkými povozy s koňským spřežením. Jejich cílem byl Čekanovický (německy Trauznický) mlýn, který stával pár metrů od vyústění celého údolí k řece Dyji. Dnes je cesta využívána především turisty, jelikož byl mlýn v 60.letech srovnán se zemí. Dodnes se na mnoha místech cesty dochovaly kamenné zídky, okraje a přemostění, které ji měli zpevnit a zajistit tak bezpečnou schůdnost a funkci. Uprostřed hlubokého údolí, kde se nachází složitě vybudované spletité tunely a kanálky potoka, se cesta rozbíhá dvěma směry. Můžete se rozhodnout, zda budete pokračovat údolím, nebo se vydáte po levém břehu stráně a půjdete na nedalekou vyhlídku Sealsfieldův kámen. Při pokračování až k řece Dyji máte možnost shlédnout zbytky Čekanovického mlýna, nebo se vydat cestou podél řeky až ke znojemské přehradě. Při procházce tímto kouzelným místem na člověka dýchne nejen dávná minulost, ale i kouzlo přírody Národního parku Podyjí.

Historie Čekanovického mlýna

Mlýn byl postaven na starodávné kupecké cestě, která vedla ze Znojma do vnitrozemí. První písemné zmínky pochází z 15.století, kdy r.1409 bere na toto mohutné stavení svého muže, Kunáčka z Lužné, Anna Šanová. V r.1418 se o něm zmiňuje král Václav, který zapisuje 4 groše ročního platu Ctiborovi z Křenovic. Mlýn patřil do vlastnictví Řádu křižovníků na Hradišti spolu s Popicemi. Proto se také v r.1665 u objektu staví most  na místě dřívějšího, po kterém vede cesta až na Hradiště, později se na něm platilo i mýtné. Podle dochovaných záznamů, trpěla budova častými záplavami a od konce 17.století mlýn částečně zpustl. Později byl opět obnoven. Jako mlýn přestal fungovat na začátku 20.století a byl přestavěn na restauraci s hotelem. Posledním majitelem tohoto ohromného stavení byl mlynář Gráf, který zastavil mlýnské kolo po první světové válce. Později, v r.1931, byla budova proměněna na vodní elektrárnu a v 60.letech byl kvůly připravované stavbě znojemské přehrady celý mlýn násilně zbourán a srovnán se zemí. Stejně tak dopadla i nepříliš vzdálená znojemská plovárna a hotel Pod Obří hlavou zvaný Rabštejn. Nebýt toho, že místo dnes leží v důležité oblasti NP Podyjí, tak by s největší pravděpodobností v místech vznikla obrovská chatová osada podobná Vranovu n. Dyjí. Pokud je nízká hladina vody, lze spatřit zbytky mlýna, náhonu i mostu. Nic ale netrvá věčně a hladina se časem opět zvedne......

 

V lesích nad Trauznickým údolím, pět kilometrů na jihozápad od středu Znojma, najdeme vysoko nad zákrutem řeky Dyje jednu z nejkrásnějších vyhlídek Národního parku Podyjí. Vyhlídka (375 m n.m.) se nachází na hraně údolí, které je v těchto místech široké asi 1 kilometr a hluboké více než 150 metrů. Skalní podloží je tvořeno žulami dyjského masivu. Pod vyhlídkou se nachází široké kamenné moře dosahující až k břehu řeky Dyje. Návštěvníka zde uchvátí pohled do širokého údolí s rozsáhlým komplexem lesů, především teplomilných doubrav. Skalní plošina hostí celou řadu zajímavých a často i zákonem chráněných druhů a rostlin a živočichů. Na levém břehu přímo pod vyhlídkou se nachází výrazná kolmá skalní stěna zvaná Býčí skála, v jejímž profilu měla být vybudována mohutná přehrada. Její vzduté vody by zatopily údolí Dyje až po rakouský Hardegg. Projekt ze sedmdesátých roků minulého století, který by nenávratně zničil jedinečný říční ekosystém Dyje, nebyl realizován mimo jiné i díky „Rakouské iniciativě za záchranu Podyjí“ (Bürgerinitiative zur Erhaltung des Thayatales). SV směrem je u řeky na spodním okraji Široké louky patrná kamenná zeď – zařízení bývalé vojenské  střelnice vybudované pro ovládání pohyblivých terčů. Při pohledu na severozápad spatříme dřevěný altán, známou vyhlídku Králův stolec vybudovaný KČT v roce 1922. Pod touto vyhlídkou ústí Mašovický, též Mločí potok.Turisté na místo mířili už 40 let po Sealsfieldově smrti. V roce 1900 vyznačila Znojemská sekce Rakouského turistického klubu ze Znojma do Popic a na dnešní vyhlídku turistickou trasu. O vyhlídce se zmiňuje i první turistický průvodce Podyjím sepsaný německy panem F. Herbstem – Führer von Znaim, Retz und Umgebung vydaný ve Znojmě v roce 1900. Na začátku 19. století tato vyhlídka očarovala rodáka z nedalekých Popic, světově proslulého spisovatele Charlese Sealsfielda, který zde rád sedával a meditoval. Občanským jménem Karel Postl (1793-1864) vystudoval znojemské gymnázium a po absolutoriu filosofie a teologie na univerzitě v Praze byl vysvěcen na kněze a stal se sekretářem řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Metternichův policejní režim jej donutil roku 1822 emigrovat do USA, kde se literárně proslavil (nejslavnější knihou je zřejmě jeho „Rakousko - jaké je"). Roku 1829 se stal poradcem neapolského a španělského krále Josefa Bonaparta. Roku 1832 se vrátil do Evropy. Zemřel ve Švýcarsku. To, že je syn popického rychtáře, se svět dozvěděl až ze závěti po jeho smrti v roce 1864.

 

S jednou z nejstarších a nejznámějších vinic v České republice se může pochlubit ostroh s prastarým názvem Šobes. Nachází se uprostřed přírody Národního parku Podyjí, v katastru vinařské obce Podmolí ve znojemské vinařské podoblasti zvané "Devět mlýnů". Přístupná je buď cestou z Podmolí, která kopíruje starou "Římskou" stezku, nebo snadněji z Hnanic. Díky své poloze na jižním úbočí skalního ostrohu v meandru řeky Dyje, má specifické mikroklima a vína z této vinice patří mezi velmi ceněná. V současné době vinici vlastní společnost Znovín Znojmo, která ji odkoupila od obce Podmolí v roce 1995. V roce 2007 nové vedení obce kupní smlouvu zpochybnilo a podalo žalobu, jejímž cílem bylo smlouvu zrušit. Tato žaloba ale byla později pravomocně zamítnuta. Lokalita byla osídlena již ve starší době kamenné. Později zde bylo pravěké hradiště v době bronzové, osídlení i v čase Keltů a v době římské. Již ve středověku byla lokalita využívána k pěstování vinné révy. Víno bylo proslulé svojí kvalitou a zejména v minulém století dodáváno na císařský dvůr a do význačných vídeňských restaurací. Plocha celé viniční trati je přibližně 16 ha, vinná réva se pěstuje na ploše 11 ha. Zbytek plochy je využíván k pěstování meruňek. Lokalita je řazena mezi deset nejlepších vinařských poloh v Evropě. V nejužším místě šobeského meandru je pěkný výhled na obě strany hřbetu. V okolí je teplomilná doubrava s hojným výskytem parazitického ochmetu evropského. Po hřbetu vede tzv. Římská cesta - stará obchodní cesta spojující české země a Rakousko. Název lokality "Devět mlýnů" připomíná devět vodních mlýnů, které zde kdysi pod Šobesem stály a hrdě se tyčily mezi úzkým břehem řeky a sráznými úbočími. Všechny mlýny stály na pravém břehu Dyje, protože na levém obepínal řeku mírně navršující se vrchol Šobesu, než se vody, opět východně mezi strmou Býčí skálou a suťovými haldami "Einsiedlerleiten", protáhly. Mlýny spadaly k obcím Hnanice, Havraníky a Popice. Během čtyřiceti let vlády totalitního režimu ale byli mlýny násilně strženy a zbourány....Důvod? Aby se v nich neukrývali "imperialisti" a "nepřátelé státu", kteří se chtěli přes brod řeky dostat do Rakouska. Dnes je přípomínají jen zpustlé rozvaliny základů, rozpadlé jezy a staré cesty.

Názvy mlýnů  (po proudu řeky)

1. Struppův mlýn
2. Wefthoferův mlýn (známý jako "Pekárna")
3. Gruberův mlýn
4. Gruberův hotel (přestavěn z budov původního mlýna)
5. Judexův mlýn
6. Lantzenbergerův mlýn (známý jako "Papírna")
7. Laspulbergerův mlýn
8. Steinmetzův mlýn
9. Kamenný mlýn
 
Poslední tři mlýny zpustly již během 17. a 18.století z důvodu častých záplav. I přes veškeré snahy badatelů nejsou jejich přesné polohy dodnes známy.
 
 
 

V lesích NP Podyjí, směrem za Konicemi přes řeku a na jihozápad od Hradiště sv. Hippolyta, se vysoko na skalnatém svahu v zákrutu řeky Dyje vypíná nenápadný dřevěný altánek zvaný Králův stolec. Tato lokalita skýtá po levé straně krásný pohled na údolí Dyje v místě, kde hladinu řeky vzdouvá znojemská přehrada, a kde téměř před půl stoletím stával Čekanovický mlýn s mostem. Po pravé straně lze vidět údolí nedalekého Mločího potoka, jež ke konci své dlouhé cesty ústí do Dyje. Pověst praví, že právě z místa Králova stolce pozoroval polský král Jan III. Sobieski přechod svého třicetitisícového vojska přes Dyji, když na přelomu srpna a září roku 1683 spěchal touto cestou na pomoc císařské Vídni, která tehdy byla již dva měsíce v obklíčení osmanských Turků. Zajímavostí ale je, že v králových denících, které se dochovaly a ve kterém jsou popsány jeho cesty, se o tomto místě vůbec nezmiňuje. Je tedy možné, že název má jiný původ. Vyhlídkový altán na Králově stolci byl zbudován roku 1922 společným úsilím spolků německých a českých turistů. V lese v okolí vyhlídky lze spatřit pozůstatky středověké zemědělské činnosti, související s existencí zaniklé osady Čekanovice, nebo zbytky kamenných zdí, které se táhnou až 2 km. Jejich původ není jasný a ani archeologický průzkum v r.1994 neodhalil, k čemu valy a zídky obrovských rozměrů sloužili. Jediným logickým vysvětlením mezi oborníky bylo, že kamenné valy a zídky kdysi mohly sloužit jako zpevnění teras pro starodávné ovocné sady, které později zanikly.
 

Na jihozápad od historického Znojma se mezi dyjským údolím, Sedlešovicemi a Konicemi táhne výrazně zalesněný terénní hřeben zvaný Kraví hora (Kuhberg). V nejvyšším bodě dosahuje 325 metrů nad mořem, což vůči hladině Dyje představuje více jako stometrové převýšení. Přes Kraví horu kdysi vedla prastará komunikace spojující Znojmo s dolnorakouským Retzem, dnes určená pouze pěším a cyklistům. Také koničtí starousedlíci ji používali od počátku jako hlavní spojovací cestu s městem. Na svazích Kraví hory nad Sedlešovicemi a Konicemi najdeme jedny z nejkvalitnějších a nejstarších vinohradů zdejší vinařské oblasti. Pěstují se zde odrůdy Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Sauvignon aj. Tato historická poloha na posledních výběžcích Českého masivu patří k nejkvalitnějším v České republice. Usazeniny písku s křemennými valouny pocházejí z dob, kdy Dyje v těchto místech před zhruba 18 milióny let ústila do miocenního moře. Najdeme zde teplomilnou květenu i vřesoviště. Na druhé straně svahy naproti Znojmu jsou od komunistických dob posety domky a ovocnými sady zdejších zahrádkářů. Otvírá se zde úchvatný pohled na Znojmo, údolí Dyje, a historické památky Znojma zejména na znojemskou rotundu, znojemský hrad, kostel sv. Mikuláše, radniční věž, Hradiště s křížovnickým kostelem sv. Hippolyta a na znojemskou přehradu. Tento pohled zaujal i rytce Václava Hollara, jehož pohled na Znojmo z roku 1636 je ve sbírkách Národní galerie v Praze. Psal o něm i Alois Mrštík. Náhorní pláň je již součástí Národního parku Podyjí která je porostlá lesním porostem a ojedinělou vřesovištní vegetací a teplomilnou květenou, které se zde daří kvůli výborným mikroklimatickým a půdním podmínkám a také skutečnosti, že na Kraví hoře se pravidelně kosí tráva a pase dobytek (zejména ovce). S výjimečnou flórou souvisí výskyt chráněné fauny, jako např. užovky hladké. Pláň Kraví hory v minulosti vybízela k vojenským manévrům: v zimě 1631/1632 se zde scházelo císařské vojsko pod velením Albrechta z Valdštejna, v roce 1742 zde stanový tábor rozbili Prusové Bedřicha Velikého a v roce 1809 během bitvy u Znojma odtud francouzské kanóny císaře Napoleona I. pálily na rakouské pozice na Dolním předměstí Znojma (dnešní nám. Republiky a Vídeňská třída). Jako vojenské cvičiště pak Kraví hora bohužel sloužila v období od 1. světové války až do 60. let 20. století.

Nešťastný příběh hnanického sedláka a jeho poslední cesta přes Kraví horu

Přibližně v polovině 19.století prodal sedlák z Hnanic jménem Fichtner na trhu ve Znojmě krávu. Pronásledován žízní, zastavil se na zpáteční cestě v hostinci u „Zeleného stromu“, který byl tehdy vyhlášeným lokálem a nacházel se vedle mostu přes řeku Dyji. Neseděl zde ještě příliš dlouho, když se k němu přidružilo pár mužů a Fichtner, který byl díky úspěšnému obchodu v rozdavačné náladě, hostil své cechovní kolegy až pozdě do noci. Když sedlák konečně vyrazil, bylo již k půlnoci a do Hnanic to bylo daleko. Tehdy ještě byla na znojemské radniční věži požární strážnice, kde musel hlídač každou čtvrthodinu jednou dokola obejít otevřenou galerii věže, aby mohl při zpozorování ohně ihned vyhlásit poplach. Zmíněné noci, jak později hlídač vypověděl, když se Fichtner nacházel na zpáteční cestě do Hnanic, slyšel ze směru od Kraví hory, několikateré zoufalé volání o pomoc, ale z pochopitelných důvodů, nemohl nijak zasáhnout. Příštího rána nalezla žena, jdoucí v ranních hodinách na trh, okradeného Fichtnera s rozbitou lebkou ležet v lese tehdy zvaném staroněmecky „Hölzl-Sutt´n“. Vraždu se nepodařilo objasnit a vrah nebyl nikdy dopaden. Na místě kde se tato vražda stala, byl později vztyčen dřevěný sloupek, kterému se od té doby říkalo „Fichtnerova muka“. Stál zde až do třicátých let, ale pak zub času zničil nejenom onen sloupek, ale vymazal i jakoukoliv vzpomínku na zmíněný zločin. Nedaleko odtud se uprostřed lesního úseku, kterým vedla cesta, nacházela tzv. „Schwedenloka“ (Švédská tůň). Až do odsunu něměckého obyvatelstva z Konic se vyprávělo, že zde švédové měli svůj tábor a napájeli tady koně. Jistě také tyto okolnosti přispěly k pověsti o „Hölzlsutt´n“, kterou si toto místo po generace uchovalo ze strachu v paměti.

TOPlist