Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Historie

Příroda započala tvorbu polohy obce již v miocénu (cca před 20-25 miliony let), kdy Kraví hora tvořila břeh prehistorického moře vyplňující Panonskou pánev. Ves je tedy roztáhlá z mírného kopce dolů, do úrodné jihomoravské nížiny (nadmořská výška je kolem 300 m nad mořem). Po tisíce let se znojemsko neustále měnilo, a po osídlení krajiny prvními lidmi to stráň jihovýchodního svahu Kraví hory pocítila také. Později se z lesů stala pole, ze stezek cesty a z potoků zbyla jen vyschlá koryta zasypaná zeminou. Počátky prvního osídlení obce Konice nezasahují tak hluboko do minulosti, jako u většiny jiných obcí či měst. Veškeré nálezy zatím poukazují na to, že okolí obce mohlo být osídleno v mladší době kamenné (neolit – 6000 až 4000 př. n. l.). V tomto případě se ale nejednalo o žádné velké sídliště, nýbrž o malý kmen lidí, kteří se tu na „určitou dobu“ usídlili. 
 
Nezávisle na sobě tu Konice vznikly až o mnoho století později. Někdy na rozmezí raného a vrcholného středověku (12. století n. l.), kdy bída a hlad byli na denním pořádku, nastala z důvodu přelidnění kolonizace nových území. Do pohraničních oblastí byli pozváni němečtí osadníci, aby zde dali vzniknout novým osadám. Díky tomu se v okolí Znojma a pohraniční oblasti celé jižní Moravy vytvořilo nespočet nových vsí a obcí, které "žijí" do dnešních dnů. Tím začíná život také naší malé obce Konice, ve které lidé od počátku prožívali a stále prožívají své osudy. Tuto teorii podporují i nálezy keramiky z 12.století v dolní části obce. Její poloha tehdy životním podmínkám vyhovovala. Nedotčenou krajinou protékal potok a po vyklučení lesů byl i dostatek úrodné půdy. Nic tedy nebránilo tomu aby v této oblasti, charakteristické dlouhým a suchým létem, začali růst první chalupy. Tyto domy měli většinou tři části: síň, jizbu a komoru. Nově založené vesnice byli zpočátku osvobozeny od daní a poplatků, které později vybíral místní rychtář- správce a soudce vesnice. Původ názvu „Konice“ není dosud objasněn. Jedinou možností je odvození názvu od slovanského výrazu „komniče“- stáj pro koně. Ikdyž byla ves od úplného počátku německá, název obce slovanského původu lze hledat v důvodu polohy jejího pozemku, jež většinou náležel českým knížatům nebo církevnímu řádu. Postupem let byl název obce tak často komolen, že můžeme vyčíst tvary jako: Canicz, Kanitz, Konitz, Gonitz nebo Komitz. Podle pověsti dříve Konice leželi na tzv.“Suchého pahorku“ (německy Dűrre Hűgel), který je dnes znám pod názvem „Pustý kopec“ a od r.1956 patří mezi přírodní památky. Je tedy možné, že počátky založení obce můžeme hledat i tam. Příčinou přesídlení mohl být nedostatek dobré vody.
 
Pověst o založení obce

Po dlouhém putování z východních krajů dorazila do Podyjí skupina rolníků a rozhodla se usadit se na skalnatém pahorku chráněném bažinami. Osadníci věděli, že je čeká namáhavé vysoušení močálů a jejich přeměna na úrodné pole, ale na takovou práci byli v zemi, z niž přišli, docela zvyklí. Jen to je mrzelo, že ač byli obklopeni vodami, o dobrou pitnou vodu měli nouzi. Ale že byli plni víry v dobrou budoucnost, začali se na tom návrší, které dnes nese jméno Suchý vrch (Dürre Hügel), zabydlovat. Jeden chlapec z toho kmene choval holuby, a proto byl velice nešťasten, když jeho oblíbená holubice po několikadnech uletěla. Nepřestával jí hledat, toulal se celé dny krajinou volal ji jménem, pískal píseň, jejíž tóny ji vždy přilákaly, ale marně. Až jednou přece přiletěla, zakroužila mu nad hlavou, ale na rameno mu stejně nesedla. Místo toho zamířila k zalesněnému površí na obzoru. Po chvíli se vrátila, ještě jednou ho obletěla, a přestože ji vábil, jak nejlépe uměl, opět zmizela. Chlapec ještě jednou zahledl, jak krouží nad zalesněným hřebenem, a pak mu zmizela z očí. Hned druhého dne se vydal tím směrem. Prodíral se houštinami a mlázím a neustále volal svou holubičku. Konečně se hvozd prosvětlil a hoch stanul na mýtině. Spatřil malou kapličku a prostou chatrč. Z roubené studánky vytékala křišťálová voda, na kameni seděla jeho holubice a napájela se. Chlapec se k ní rozběhl, ale v tom mu zastoupil cestu vysoký bělovlasý stařec s dlouhým plnovousem: „Kdo jsi a co tu pohledáváš?“ „Hledám svou holubičku, uletěla mi. Sedí támhle u studánky.“ „Ano, přiletěla nedávno. a zdá se, že se jí zde líbí. Vezmi si jí a dobře se o ní starej.“ Chlapec přivábil holubici, poděkoval starci a spěchal domů. Pečoval o ní jak nejlépe dovedl, a přesto druhého dne k večeru opět uletěla. Druhého dne šel již na jisto. „A pečoval si o ní skutečně dobře?“ ptal se poustevník. „Lépe tu už snad ani nešlo.“ „Snad se jí tady více líbí. třeba je to tou vodou.“ řekl zamyšleně muž. Třetího dne uletěla holubice zase, ale tentokrát jí následovali všichni holubi. Osadníci to považovali za špatné znamení, ale když jim hoch prozradil, že ví, kde je hledat, nechali všeho a vydali se s ním k lesu. Našli je všechny u studánky před poustevnou, ale když je chtěli pochytat, vzneslo se celé hejno a kroužilo vysoko nad jejich hlavami. „To může znamenat jen jedno,“ pravil nejmoudřejší z osadníků, „naznačují nám, že se máme usadit právě na tomto místě.“ A protože se tehdy podle letu ptáků běžně věštilo, tak se zanedlouho chatrč, kaplička i ta studánka s dobrou vodou ocitly uprostřed nově založené osady. Na místě vyklučeného lesa se brzy objevila pole, a především vinice rodící výborné víno. A když pak jeden rolník vyoral na svém pozemku vzácnou sošku sv. Jakuba, nikdo už nepochyboval, že se jejich rozhodnutí dostalo i božího požehnání a nový kostel, který za nedlouho nad osadou vyrostl, zasvětili sv. Jakubovi. A že prý po čase dostali za povinnost chovat koně pro znojemský hrad, dostala  obec název Konice.

13.-16.století

Jedny z prvních písemných zmínek o obci jsou zaznamenány na darovalistině z 1.9.1302 a z 30.8.1330. Ves byla nazývána jménem Kanitz a Canicz. Už tehdy němečtí obyvatelé osady, která na počátku čítala Pravděpodobný vzhled středověkých Konicmaximálně desítku domů, využily její výhodnou polohu, a okolní pískovcové svahy Kraví hory osázeli vinicemi (nejvíce se vinné révě začalo dařit v trati Altenberg, která se rozprostírá po pravé straně obce až k sousedním Sedlešovicím). V nížinách pod svahy pak byla půda vhodná pro pěstování obilí. Že byla obec založena později než okolní osady lze vyvodit z toho, že oproti ostatním měla z počátku málo pozemků a úrodné půdy. V r.1278 po vítězství císaře Rudolfa nad králem Otakarem II. obdrželo město Znojmo právo vykácet les na Kraví hoře, přes kterou měla osada hlavní spojení s městem. S tímto rozhodnutím tak souvisí rozšíření vinic v této oblasti. Vinná réva se stala na dlouhé stovky let symbolem Konic. Dokazuje to i četná vyobrazení hroznů na pečetích a razítkách obce ještě v polovině 20.století. Pod hlavním pramenem potoka byla zbudována nádrž (dnes již neexistující rybník naproti budovy školy), aby tak lidé v případě sucha zajistili vodu pro níže položené domky. Při výstavbě dalších obydlí se obec rozprostřela tak, aby strouha potoka, tekoucí mezi kopci Altenberg a Huhnerberg, vedla jejím středem a lidé měli přístup k vodě ihned u svých domků. Kvůly této situaci byla nutnost potok na několika místech přemostit, a to v místě u dnešní budovy fary, u domu č.p.13, kde se zároveň rozprostírala hlavní náves a u domu č.p.1 (dnes již budova neexistuje). Jelikož obec ležela na pozemku nedalekého premonstrátského kláštera Louka, který zde později vlastnil i vinice, lze usuzovat, že se v obci nejpozději ve 14.století objevil i symbol křesťanství v podobě prostého dřevěného kostela či kaple. Později se obec (pravděpodobně i s vlastní farou) dostala do majetku premonstrátského kláštera v Želivě. V té době byli vlastníky pozemků (většinou vinic) v obci i město Znojmo a znojemský klášter klarisek. Na den sv.Víta r.1497 nařídil z Prahy český král Wladislaw II., že hnanické, havranické a konické vinohrady musí podléhat znojemskému městskému právu. Již tehdy existovaly zákonné regule pro vedení vinic a nařízení, která řešila obchod s vínem vně městských hradeb. Také bylo v platnosti nařízení pro trh ohledně prodeje vína ve městě a okolí. Z těchto nejstarších časů se dochovaly pouze kusé informace, a tak se dalé dozvídáme, že loucký opat Sebastian Freytag v r.1577 přenechal konická obročí(prebenda) popickému faráři a želivský opat, jako patron a vrchnost Konic, požádal o vydání desátku. V r.1591 "prodalo" Znojmo  na věčné časy Konicím část Kraví hory za roční poplatek 5 tolarů a obec tak nabyla většího katastru. Do tohoto období je možné datovat i stavbu tzv.vstupních bran, které stály na všech čtyřech přístupových cestách do Konic, jelikož osada byla od svého počátku tvořena pouze z celé dnešní spodní části. Těmito bránami byla její náves přes noc dokonale uzavřena a "nezvaní hosté" měli menší šanci se do obce dostat. Bohužel, časem vzaly brány za své a do nedávné doby se dochovala pouze jedna (v místě cesty ke hřbitovu, mezi domem č.p.88 a vinným sklepem), která byla stržena v 60.letech 20.století kvůly potřebě projíždění zemědělské techniky. Tehdejší němečtí starousedlíci ji nazývali počeštěně "Lucke", protože cesta (zvaná "Hluboká") kterou chránila, vedla ke klášteru Louka. Cestu později čekal stejný osud, když byla v 80.letech 20.století odstraněna a zaorána při melioracích. Těmito necitelnými zásahy přišla obec o velice vzácnou a zajímavou památku, kterou se nemohla pochlubit žádná jiná ves v širokém okolí.

17.-20.století

Ihned na počátku století v r.1618 zasáhla celou zemi "Třicetiletá válka". Během této bitvy byla obec s celým majetkem převedena pod správu vrchnosti premonstrátského kláštera Strahov v Praze. Místní lidé měli strach z císařského vojevůdce Albrechta z Valdštejna, který si v r.1632 udělal z nedaleké Kraví hory centrální tábor pro svou nově získanou armádu. Tehdy žilo v domech "jen" něco přes 130 obyvatel. Z toho se lze domnívat, že obyvatelstvo bylo v důsledku války silně zdecimováno a ves byla po jejim konci v r.1648 částečně spustlá. Mor, který později zasáhl celé okolí (1680) si vyžádal mnoho dalších obětí. V některých vsí přežila nemoc jen hrstka, jak tomu bylo i v sousední obci Popice, kde na tuto chorobu zemřelo přes 150 lidí. Jelikož zde ještě nebylo fary, strahovská vrchnost nařídila, aby konický kostel (informace o jeho vzhledu a stáří se nedochovaly) spadal pod vliv farnosti v Mikulovicích a bohoslužby obstarávali kněží z Louky (klášter Louka a obec Mikulovice byly také v majetku strahovského kláštera). Do této doby se nám datují i první oficiální záznamy obce- farní matriky, ve kterých se dozvídáme různá jména zastupujících duchovních správců kostela (otec Bernhardus, otec Raphael, otec Carolus, otec Basilius, Godefredus Kalecka  atd.) a jména stních starousedlíku (Bayer, Postl, Bach, Steinmetz, Kuttner, Till atd.). K r.1672-73 se objevuje nejstarší záznam o domech v obci, který se váže k č.p.1 až 7. Ves se začala probouzet z válečného období a započala se školní výukou, která probíhala v domech vyučujících, protože školní budova do konce 18.století v Konicích chyběla. Mezi zajímavostí této doby patří také spory, které s Konicemi vedli i ostatní okolní obce. A tak se můžeme například dočíst, že v r.1664 uštědřil obyvatel Konic jinému z Havraník smrtící ránu. Aby se v budoucnu předešlo podobným excesům, zakázal zemský soud konickým, pod pokutou 50 říšských haléřů, začínat si s ostatními rvačky nebo hádky. Další zajímavostí byl spor mezi městem Znojmem a Konicemi na jedné straně, a probošstvím na Hradišti na straně druhé, ve kterém šlo o právo rybolovu na řece Dyji., který se vlekl od r.1673 až do r.1713. Konice si nárokovaly právo lovit ryby na pravém břehu řeky od mostu u Čekanovického mlýna až k bývalému Oslímu domku naproti obří hlavě před městem Znojmem, jelikož louky u Dyje náležely rovněž Konicím. Teprve r.1713 rozhodl moravský zemský tribunál ve prospěch proboštství, podle čehož mu pak připadlo právo rybolovu na obou stranách řeky od Obří hlavy až po Čekanovický mlýn. Historie rovněž vypráví i o divokém sporu o hranice pozemků, který vypukl v r.1687 mezi sedlešovickými a konickými, který byl ovšem v červnu toho samého roku narovnán. S nástupem 18.století začala obec užívat název Deutsch Konitz (Německá Konice) a počet obyvatel se postupem času zvýšil až na číslo 500. Rozmohla se totiž jedna z největších masivních zástaveb obce, která z části zůstala zachována až do dnešních dnů. Celá spodní část Konic (která tehdy končila v místech dnešní budovy fary) se mohla pochlubit novými, nebo přestavěnými domy s krásnými velkými sklepy, které vznikly rozdělením původních velkých parcel na více stavebních míst. Intenzivně stavět se začalo i od původního konce vesnice (dnes od školní budovy) směrem nahoru. Vznikly tak tři nové řady domů, jež rozlohu obce zvětšily z původních 44 na 100 popisných čísel. Stálý nedostatek vody ale více staveb nedovolil. Nové domy začali čerpat vodu ze studny, která vznikla v horní části vsi u nového domu č.59. Později z ní vznikla retenční nádrž, která byla napájena zimní vláhou a deštěm (dnes rybník vedle kulturního domu). Do této doby lze datovat i stavbu panské stodoly (stávala u kříže s Ježíšem a Marií, v zatáčce hlavní příjezdové cesty do obce ), kam koničtí pravidelně docházeli odvádět desátek vrchnosti. Roku 1712 také vznikla nová stavba obecního kostela v barokním stylu. Měl tři oltáře (postranní sv.Barbory a sv.Anny), věžní hodiny a varhany menšího typu, vyrobené v Hohenbergu. Jeho stěny byly vyzdobeny freskami od Adalberta Radda a vše uhradila obec. Nejstarší a nejvýznamnější mešní dar učinil v r.1759 Sebastian Mahr – 1020 guldenů a r.1776 Elisabeth Mahr – přes 1000 guldenů. Mezi smutné události lze zařadit r.1719, kdy se v obci rozšířila nemoc a při které zemřelo 57 lidí, včetně malých dětí. V 18. století bydlely v Konicích přechodně i mnohé židovské rodiny, jejichž rodová jména již upadla v zapomnění. Kdy se zde objevili a kam pak odešli nelze zjistit. Vzpomínku na ně dodnes nese název ulice mezi druhou a třetí řadou domů v horní části vsi směrem ke Kraví hoře, která se téměř po třech staletí stále nazývá "židovská". Také válka mezi císařovnou Marií Terezií a pruským králem Friedrichem II. v r.1742 významně zasáhla do osudů obce, kdy zde bylo ubikováno 600 vojáků. Z kroniky města Retz lze vyčíst následující zprávu: „Pruský major Kameken z glasenapschského regimentu vydává 23.února 1742 ze svého vojenského postu v Německých Konicích písemný rozkaz – kontribuční požadavek pro město Retz, který předá o půl noci městskému magistrátu jízdní posel". V místním kostele začal mezi roky 1730-32 vykonávat bohoslužby slavný vynálezce bleskosvodu Prokop Diviš, jehož zápisi v konických farních matrikách zůstaly zachovány dodnes. Později, 10.září roku 1763 nastala další změna, kdy strahovský opat Gabriel Kašpar zřídil v obci farní budovu, která sice byla zpočátku opět podřízena mikulovickému faráři, ale v r.1784 se již stala naprosto samostatnou a podřízenou spolu s obcemi Mikulovice a Horní Dunajovice přímo Strahovu. Budova zároveň sloužila pro vrchnost jako "panský dům". V tomto roce byl také Josefem II. zrušen Loucký klášter, se kterým tak koničtí na dlouhá staletí ztratili přízeň. Následující duchovní správci fary pak do obce přicházeli z českého vnitrozemí a tak máme možnost v čistě německé obci zaznamenat desítku českých kněží. Po prohlášení  Jana Nepomuckého za svatého byla v r.1774, ve vsi před domem č.p.5, postavena a jemu zasvěcena kaple se sochou. Školní výuka se v tomto století také dočkala přízně. Nejprve se vyučovalo v domě občana Isidora Mahra (č.p. ?) a později v jizbě panského domu (dnes budova fary). Tehdejšímu učiteli patřila také výčepna piva a obchod se smíšeným zbožím, kde prodával např. mýdla, svíčky nebo housky. Dále pak vykonával funkci obecního písaře, sbormistra a varhaníka. Za svou práci dostával od vrchnosti např. 8 měřic obilí nebo jedno vědro vína (56 litrů). Změny nastali v r.1798, kdy po požáru malého vesnického domku, odkoupil patronát a obec požárem zničený pozemek pro výstavbu oficiálně první školní budovy v obci (dnes dům č.24 u fary). Budova ale svému účelu nesloužila příliš dlouho.... Do 19.století koničtí nevkročili správnou nohou. V r.1805 způsobili v obci škodu Napoleonova vojska a 8.června v r.1808 zachvátil obec jeden s největších požárů. Celkem bylo zničeno a poškozeno 49 domů, kostel, škola a fara se zahradou, ve které byly uloženy veškeré cenné obecní spisy a historické záznamy. Touto katastrofou byl navždy zničen obrovský kus historie, kterou obec postrádá dodnes. Celá událost byla později zachycena i na obrazu,  kde obec ze severu zachvacují obrovské plameny. V horní části obrazu jsou patroni: vlevo sv. Jakub Větší, uprostřed p. Marie s Ježíškem v levé ruce a čtyřmi anděli okolo, vpravo sv. Florian lijící vodu z vědra na místo požáru. V dolní části obrazu je pak nápis v němčině: "K větší slávě Boží i přeslavné Matky a Panny, umístila počestní obec Německé Konice u Znojma tento, z darů pořízený obraz, na milosrdném místě (Dobrá Voda u Nových Hradů), aby se zde na věky vzdávaly díky Marii, Boží Matce Útěchy, jejíž mateřskou pomocí byla naše obec přes 60 roků šťastně uchráněna jakéhokoliv požáru, zatím co okolní osady jednou i vícekrát vyhořely. Proto na věky vzdáváme díky Bohu i Marii a prosíme, aby nás nadále ochraňovali. 20. září 1869 Německé Konice". Obraz byl původně umístěn v poutním místě Dobrá Voda u Nových Hradů nedaleko obce Stropnice v jihovýchodních Čechách, kam pravidelně směřovali koničtí starousedlíci na pouť. Dnes se jeho kopie nachází ve zdejším kostele. V r.1809 se do obce  vrátilo francouzské vojsko, aby zde opět pustošilo, tentokrát majetek v hodnotě 23.621 guldenů vídeňské měny. S tím spojené kontribuce a nedostatek financí byly důvodem pro odklad výstavby veškerých zničených budov až do r.1811, kdy byl postaven nový kostel. Stavba byla zasvěcena sv.Jakubu a měla jediné vstupní dveře v jížní postranní zdi. Při vstupu do budovy se věřící ocitl v předkaplí, která měla v pravém rohu uchovanou velmi starou ale již nepoužívanou kamennou křtitelnici s kamenným portálem. Kostel byl vybaven dvěma oltáři a na pravé straně disponoval r.1840 renovovanou kazatelnou a varhany s dvanácti registry, které vyrobil Ignaz Reinold ze Znojma. Stavba byla klenutá s taškovou střechou, jejíž krov byl v r.1847 o třetinu snížen a měl obezděný hřbitov. Ve věži se nacházely čtyři zvony, které byly odlity z pozůstatků předešlých zničených zvopožárem. Mezi nimi se nacházel i zvon z r.1491, který odlil jistý Georg. V r.1839 daroval konický rodák Gottfried Fitzinger, ředitel a profesor löwenbergského konviktu ve Vídni, kostelu pozlacenou číši z mosazi, která ale byla v listopadu téhož roku ukradena spolu dalšími cennostmi. V té době v obci žilo 525 katolíků a 5 obyvatel judaistického vyznání. Další nově postavenou budovou v r.1811 byla škola. Byla jednotřídní s učitelským bytem. Měla dva pokoje, z nichž ten větší byl přepažen, pročež tak vznikl menší pokoj ve kterém se dalo snáze udržovat teplo a komora na spaní, která ovšem byla bez oken. R.1880 byla do školních místností vsazena větší okna a škola byla vybavena novými kamny. Na doposud jednotvárném školním dvoře dal tehdejší učitel Marburg vysadit ovocné stromy a akáty, školní učebna disponovala 80-ti místy pro děti. K r.1836 byly na Konice vůči dědičnému pachtu z r.1591 (darovaní části Kraví hory obci) ze strany znojemského měšťanstva a hospodářské zprávy vzneseny právní námitky, což způsobilo mezi oběma stranami četné neshody. Později došlo k právnímu vyrovnání formou smíru. Zrušením nevolnictví v r.1848 připadlo veškerým obcím právo samosprávy. V Německých Konicích se tato revoluce objevila se značným spožděním. Byl zrušen úřad obecního rychtáře a obyvatelé již nemuseli odvádět desátek církevní vrchnosti na Strahově. Díky této situaci také začali vznikat první živnosti, a jelikož "panská stodola" na vybíráni desátku už nebyla třeba, stavení se z důvodu nevyužití během několika let zřítilo (dnes je toto místo na okraji obce značně zarostlé a zanedbané). V r.1864 byl jako prvním oficálním starostou v dějinách obce zvolen sedlák Leopold Mahr ze spodní části vsi. Do období jeho úřadu, který zastával úctihodných 18 let, spadá odstřel skály před kostelem. Tímto aktem se otevřela cesta pro budoucí stavbu místní silnice. Tehdy byla jedinou cestou, která spojovala horní a dolní část vsi, ulička okolo Mahrova pohostinství (č.p.19). Další válku, která v r.1866 vypukla mezi Rakouskem a Pruskem, si ještě dobře pamatovali prarodiče dnes již odsunutých obyvatel. Tehdy uprchlo veškeré obyvatelstvo z Konic a ostatních obcí i s dobytkem před postupujícím nepřítelem do popických lesů. Ve vinných a skladovacích sklepích lidé vykopaly hluboké jámy, do kterých pak schovali veškerý cenný majetek, věci z domácnosti a potraviny. Když se ale ukázalo, že se Prusové k obyvatelstvu chovají slušně, ti co uprchli, se vrátili zpět do svých domovů. I přesto však byly i tyto válečné události spojené s vysokými materiálními ztrátami. Je prokázáno, že se tehdy bojů účastnili i muži ze zdejší obce, zdali některý z nich padl, nelze s jistotou říct. Se stavbou železničního mostu přes řeku Dyji v letech 1869-1871 nastal pro obyvatele v okolí čas změn, který ovlivnil jejich dosavadní styl a způsob života. Již samotná stavba železniční trati skýtala pro zájemce větší možnost výdělku a v krátkém časovém úseku pak ještě stoupla závratně poptávka po zemědělských produktech. Železničním propojením Vídně, Znojma, Jihlavy a Prahy ve spojení s poptávkou po zboží, nastaly konkurenční závody, kdy se pilným konickým zemědělcům podařilo brzy dopravovat na trh v blízkém městě nepředstavitelné množství zemědělských produktů. Železniční most přes řeku Dyji je 52 metrů vysoký a má délku 200 metrů a stál tehdy 1,5 miliónů guldenů. Byl uznáván jako mistrovské dílo rakouského umění stavitelství mostů. Pro mostní pilíř na pravém břehu řeky byly potřebné kvádrové kamenné bloky odstřeleny v konickém katastru, pro pilíř na levém břehu byl materiál získán z lesa u Hradiště. Na stavbě působili četní kameníci z italského města Carrara a Kalábrie a z části byli ubytováni i v konické obci (např. v č.p. 90). Se zahájením železniční dopravy došlo také k odchodu mnohých mladých lidí z obce. Mladíci a dívky s vidinou dobrého výdělku hledali nové uplatnění v císařském městě. Zpět se jich vrátilo jen málo, ale přesto všichni až do konce svých dnů zůstali se svým rodným domovem v úzkém kontaktu. Dnes žije ve Vídni přibližně třicet rodin pocházejících z Konic. V tomto století slaví velké úspěchy výborná poloha zdejších vinic, když bylo historikem a spisovatelem Gregorem Wolnym v jeho díle "Die Margrafschaft Mähren, topographisch, statistisch geschildert" konické víno označeno za nejkvalitnější z celého znojemského okresu. Můžeme se opírat o skutečnost, že plocha osázená vinnou révou již nikdy nedosáhla takové rozlohy, jako kdysi před třicetiletou válkou. Až teprve po ní se vinařství začalo v obci dařit lépe. Bohužel, masivní napadení konických vinic révokazem po r.1890, který se poprve objevil v nedalekém Šatově, způsobilo značné škody. Mnohé pozemky byly naprosto zničeny a věškéra réva z nich postupně vymizela. Obyvatelům (jež byli vinice každodenní obživou) nezbyla jiná možnost, než najít nový způsob výdělku do doby kdy budou moci vysázet nové vinice. Část se zaměřila na pásání a chov dobytka, druhá na zemědělství. K posledním rokům tohoto století je nutné poznamenat, že byl zvolen již třetí starosta obce, a to vinař Johann Meister. A jelikož obec stalé trpěla nedostatkem orné půdy, s jeho příchodem do této funkce se rozšířila velikost konického katastru o 200 ha. Obci se podařilo odkoupit asi hodinu vzdálenou oblast s názvem "Dürnbach" od nedaleké obce Havraníky. Tímto aktem se obecní katastr rozdělil na dvě části- Konice I. a Konice II. R. 1899 byl založen „Svaz německé Jižní Moravy“, ke kterému přistoupil i založený konický buršácký spolek. Sdružení dbalo na zachovávání a dodržování starých zvyků i tradic, zodpovídalo za uspořádání každoročního posvícení "Kirchweihfest", dále organizovalo masopust, zařizovalo hudbu o svatodušních svátcích ("Pfingsten") a pořádalo slavnosti vína- vinobraní. V předvečer svatby připravovali svatebčanům a jejich hostům v domě nevěsty zábavný program se zpěvem. Jako výraz díků pak otec nevěsty naplnil "pastýřský" džbán buršáckého spolku vínem. V den svatby pak buršáci vztyčili před kostelem slavobránu, tzv. „Vürzug“, skrze kterou pak musel čerstvě oddaný pár, poté co vyšel z kostela, projít. Za slavnostních ran z hmoždíře poté doprovodili svatební průvod až do nevěstina domu. Chtěl-li mladý muž vstoupit do buršáckého spolku, musel jeho otec darovat půl vědra vína (28 litrů). S přísahou, kterou skládal před shromážděnými členy spolku, kdy sliboval, že vždy bude způsobným buršákem, pak začal obřad. V r.1899 dále dochází k vydání díla "In Heimatskunde des politischen Bezirkes Znaim", kde svůj článek o Konicích vydal tehdejší obecní učitel Adolf Rybka. Díky němu se například dozvídáme, že: "V obci je 106 domů, které ve spodní části stojí ve dvou a v horní části ve třech řadách, jsou postaveny z pálených a nepálených cihel a kamenů a střechy jsou pokryty taškami a jen málo z nich pak slámou a šindeli. Obytná stavení stojí čelem do ulice. Domky se štíty do ulice zde nenajdeme. Na dvoře se nacházejí stáje, chlévy a stodoly. Mnohé domky jsou úzké, protože byly rozděleny na dva a označeny novými čísly a tudíž mají zúžené dvory. Při vstupu do prostoru dvora často spatříme, že stodoly jsou postaveny přímo naproti, aby tak uzavíraly dvůr, ze kterého se pak člověk dostane do druhého dvora, skrze jehož vrata se pak dovnitř sváží polní plodiny. Domy č. 16, 19, 25, 86, 90 a 91 jsou jednopatrové"... Příchod 20.století, které z počátku pro obec a jejich obyvatele vypadalo slibně, se později proměnilo v něco, co se neodmyslitelně navždy zapsalo do života stovek místních lidí, a přetrvává ještě do dnešních dnů. Ale nepředbíhejme.....V r.1901 nařídilo znojemské okresní hejtmanství obci uzavřít kolem kostela obecní hřbitov pro další pohřby. Problémem byli hygienické závady a přeplnění místa čerstvými hroby, které se nacházeli příliš blízko obytných domů. Později, 7.4.1902 bylo komisí rozhodnuto o dalším projektu a to nové výstavbě fary. Ještě tentýž rok byla zahájena její demolice a nová výstavba (v hodnotě 33521,-kč), která se stihla do konce roku. Tehdejší obecní farář Michael Růžička byl během prací přestěhován do domu Jana Mahra (č.p.97). Škola, která stála v těsné blízkosti, byla spojena se štítovou stranou zdi novostavby, a tak zůstala zachována. Budovu 13.října posvětil šatovský prelát Leonhard Knopp. Obec se tak pyšnila zbrusu novou farou a po návštěvě hřbitova okresním lékařem MUDr.Wolfsteinerem mohla být 7.6.1903 konečně zahájena i stavba nového hřbitova. Byl vyhlédnut pozemek za domy č.p.92 a 93 u oblasti s názvem „Lehmgrube“ ve vlastnictví Hedwig Krivsy (č.p.13). Také to se do konce roku stihlo, a objekt byl slavnostně vysvěcen obecním farářem Růžičkou. Veškeré finanční výdaje hradila strahovská kanonie, obec pak zajišťovala jejich provoz. Během prvního desetiletí nastalo v okolí obce velké sucho, a tak byly v dolní části vsi, před domy č.p.6 a 101, zřízeny dvě pumpy a bylo položeno vodovodní potrubí. Již  klenuté studny byly zakryty betonovými deskami a hlavní studna za stavením č.p.13 byla vybavena dvouválcovou cylindrickou pumpou (v současnosti je již mnoho let nefunkční a kamenné zídky, které ji kdysi obklopovaly, jsou téměř ruiny). Také bylo provedeno zpevnění cesty pod kostelem. Odpovídajícími výkony v rámci svých možností se na stavbě místní průjezdové komunikace podílela celá obec. Zápřah pro dopravu štěrku zajistili majitelé tažných koní, všeobecné stavební ruční práce vykonávali místní muži. Se stavbami a úpravami obce se pokračovalo dále ale na svou velkolepou a nádhernou dominantu, která do dnešních dnů již z dálky udivuje svým vzhledem, si obec musela ještě chvíly počkat. Myšlenka o stavbě nového kostela v Konicích, se zrodila v hlavě opata strahovského kláštera Metoděje Zavorala, který chtěl stavbou oslavit 60 let panování tehdejšího císaře a kostel postavit jako trvající památník na radostnou událost. Netušil však, jak velké „tahanice“ tímto začnou….21.1.1907 posílá na okresní hejtmanství ve Znojmě česky psaný dopis s daným odůvodněním pro stavbu nové budovy. O dva měsíce později poslal druhý dopis, ve kterém zplnomocňuje faráře Růžičku v zastupování strahovského kláštera. Největším problémem se ukazuje domluva s památkáři, kteří trvaly na tom, že není nutné původní kostel z r.1811 zbourat. Opat Zavoral na věc reagoval dopisem, ve kterém píše: „…Pro špatný stav stávajícího kostela jsme nuceni tento adaptovat, rovněž kapacita neodpovídá potřebám obyvatel…Tímto ctěnému okresnímu hejtmanství předkládáme náš záměr a prosíme…o vydání povolení…“. Tímto ale stavba opět zahájena nebyla, dalším problémem byli plány, na kterých byla nová stavba většího půdorysu oproti stávajícímu kostelu a na stísněnou parcelu se nemohla vejít, nepomohla by ani operativní dohoda- případné pootočení kněžiště (podélné osy kostela). Po přepracování plánů, odkoupení parcel od občanů sousedící s kostelem a několika setkání obecních zastupitelů se dobrá věc podařila a 2.10.1907 bylo stavební povolení konečně vydáno s podmínkou, že obec se na stavbě finančně podílí v hodnotě 10 000,- rakouských korun a zajistí dopravu stavebního materiálu i veškerých pomocných prací. Bohužel, myšlenka „trvajícího památníku“ se rozplynula. Veškeré práce byly odloženy na jaro 1908 a i přes všechny vyřešené komplikace se nic neobešlo bez problému. Nastala otázka, kde se budou po dobu stavby konat bohoslužby. Po dohodě s farářem, okresním sekretářem a obecním radním bylo rozhodnuto, že na obecním hřbitově bude postaven provizorní dřevěný kostelík s půdorysem 3,8x9,8 metrů. Další problém nastal v období léta v podobě velkého sucha. Bylo tedy nutné na pozemku Ignaze Mahra (č.p.88) , v místech kde začíná Trauznické údolí, vykopat studnu, ze které by se vozila voda na staveniště. Mezitím byla zahájena demolice starého kostela. Stavebními pracemi byl pověřen znojemský stavitel Ladislav Všetečka a projektantem byl zvolen Johann Krištof z Prahy. Téměř po roce a půl intenzivních prací se dílo v hodnotě 107 127,- rakouských korun podařilo, a věž kostela poprvé pohlédla do širokého okolí ke konci r.1909. Následně byla stavba 3.října vysvěcena brněnským biskupem Paulem Huynem. Po několika letech velmi úspěšného starostování, byl Johann Meister v r.1911 vystřídán nově zvoleným starostou Leonhardem Buschekem. Po jeho nástupu začala obec řešit stále narůstající počet žáků v místní škole, která již svou velikosti přestala hovět. Roku 1914 tedy byl odkoupen pozemek při hlavní silnici od rodiny Koller (č.p.78) a vznikla nová dvoutřídní obecní škola s učitelským bytem. Tato škola, jak ji známe dodnes, byla ve svém provedení a vnitřním vybavení na tehdejší poměry velice moderní. Stará školní budova za farou pak byla využívána jako rodinný dům. Prvním místním školním radou byl ustanoven Karl Fastenbauer (č.p.33), po něm následoval Franz Meidl (č.p.90) a později Johann Meidl (č.p.4). V době započatého provozu byl ředitelem učitel Rybka. Předzahrádku nové budovy zkrášlil ozdobnými keři, vysadil růže a ovocné stromy. Údržbu budovy a veškeré práce vykonával Johann Fuchs (č.p.58), který zastával funkci školníka a to až do vyhnání v r.1945. Později se v budově nacházela také školka, okolní hřiště a místo pro odpočinek v době přestávky. Sotva ale byla dostavena, zasáhla do klidného života občanů opět válka, a to 1.světová, po které v r.1918 navazoval rozpad Rakouska-Uherska. Německé Konice postrádali životy 21 můžu a celé pohraničí jižní Moravy se i přes velké protesty obyvatel s německou národností stalo součástí nově vzniklého Československého státu. Po definitivním přičlenění, se do obce přistěhovala desítka českých rodin, ze kterých se v Konicích déle usadila jen hrstka a zbytek záhy ves z důvodu národnostních rozdílů postupně opustili. Bylo také nařízeno, aby veškeré německé obce v pohraničí začaly používat úřední razítka i s českým nápisem. Roku 1916 smrtí bednáře Bayera zaniklo v obci bednářské řemeslo. Bednář z Konic byl v oblasti velmi vytížený, k jeho zákazníkům patřilo kromě množství vinařů například i proboštství na Hradišti a loucká farnost. Město Znojmo skýtalo možnost obživy obchodníkům s mlékem a drůbeží. Zboží z Konic mohlo být díky železnici distribuováno nejen po regionu, ale také do Vídně a Prahy. V únoru roku 1921 v obci proběhlo sčítání obyvatel jehož výsledky byly následující:

Národní příslušnost občanů Konic:             Poměr mužů a žen v Konicích:            Rodiště obyvatel Konic:

        Německá národnost - 96,5%                        Muži - 44,7%                                    Konice - 81%
        Česká národnost - 3,5%                              Ženy - 55,3%                                    okres Znojmo - 13%
                                                                                                                                     Morava - 2%
                                                                                                                                     Čechy - 2%
                                                                                                                                     Rakousko - 2%

        Zaměstnání obyvatel Konic:

        Zemědělec - 81%
        Učitel - 3%
        Služka - 3%
        Kovář - 2%
        Zedník - 2%
        Truhlář - 2%
        Švec - 2%
        Hospodský - 1%
        Soustružník - 1%
        Kočí - 1%
        Pekař - 1%
        Drážní zaměstnanec - 1%

       Celkový počet obyvatel k r.1921: 481 s katolickým vyznáním

V srpnu r.1923 došlo v obci u kostela k odhalení památníku padlým obětem první světové války. Na přední straně byly k mramorové desce přidělány emailové podobizny padlých s jejich daty narození a úmrtí. Pomník (v 80.letech přestavěn na oslavu sovětských vojsk) obklopovala zídka z přírodního kamene a uvnitř byl čtvercový prostor zkrášlen květinovými záhony. Na obelisku, jehož vrchol zakončovala dělová koule, bylo napsáno: "Den gefallenen Helden" - Padlým hrdinům 1914-1918. Také byl občany založen Německý národní tělocvičný spolek. Snažil se nejen o propagaci tělovýchovného dění, pořádáním například tělocvičných vystoupení, ale organizoval i oslavy letního a zimního slunovratu, respektive Nového roku. Ty se konávaly na kopci zvaném "Feuerberg" (dnes "Skaliska") u obce směrem k Popicím. Členové se také zabývali hudební a divadelní činností. Další zajímavostí byla v té době tzv."Gránická obchůzka". Smyslem této obhlídky byla kontrola obecních hranic starostou a radními obce, kteří nejenom že si tak ověřovali nezměněné umístění hraničních kamenů, ale současně tak do stavu věcí zasvěcovali i nastávající generace. Tento kontrolní pochod se konal vždy 20.dubna na Marka, pokud zrovna nebyla neděle. Starosta vyčlenil dvě skupiny, z nichž ta první šla k oblasti "Dürrnbach", druhá pak obešla horní západní a severozápadní úsek, zalesněnou oblast včetně údolí Dyje. S každou skupinou šlo několik obecních radní, kteří měli na starost očištění, zviditelnění hraničních kamenů a vymícení v jejich okolí dotírajícího plevele. Každý chlapec nesl kus viniční hole, aby si do ní u každého hraničního kamene vyryl jeden zářez.Tímto způsobem si mohl každý zapamatovat množství kamenů v kontrolovaném výseku. Do současné doby se hraničních kamenů v katastru obce dochovalo jen málo. Roku 1924 přejímá na jedno volební období (4 roky) starostování Josef Bayer, za jehož úřadování dochází k rozšíření místní průjezdové komunikace a jsou vyhloubeny tři nové studny, z nichž tzv. Klingerova studna u č.p.117 se ukazuje velice vydatnou. V následujících 6 letech byl ve volbách místních občanů absolutním vítězem Svaz zemědělců. R.1928 vyhrává volbu starosty největší vinař a hostinský Rudolf Meister (bývalý majitel dnešního hostince "Na kopci"). Za něj dochází zřejmě k nejvýznamnější inovaci v sedmisetleté historii obce – k zavedení elektrického proudu. Jaká jen to tehdy musela být událost, když v létě r.1929 bylo ve slavnostní náladě uvedeno v provoz pouliční osvětlení. Konec luceren i svíček dorazil konečně i sem. V jizbách již nebylo potřeba petrolejových lamp, čímž se také podařilo výrazně snížit počet požárů. V domácnosti, zemědělství a v obchodě nebyl z počátku nástup elektrického proudu tak razantní, jelikož byly stále živé předsudky pro manipulaci s elektrickým proudem, ale již za několik let lidé rozpoznali, jaký pokrok a ulehčení práce jsou s tím spojeny. Připojení k elektrické síti zaplatila obec z vlastních prostředků. Náklady na elektrifikaci obnášely 150 000 korun, které byly získány formou půjčky od Městské spořitelny v Znojmě. Splácení probíhalo v krátkém časovém úseku šesti let. I přes tuto finanční zátěž nebylo potřeba zvýšit obecní poplatky. R.1930 bylo provedeno nezbytné čistění vodovodního potrubí a následovalo zřízení dalších pump. Při této příležitosti byly opatřeny uzávěry, které v zimě bránily zamrzávání a eliminovaly tak škody způsobené mrazem. R.1932 byl starosta Rudolf Meister povolán do znojemské okresní finanční komise, jejímž členem byl až do připojení k Německé říši. Komise byla složena z šesti Čechů a čtyř Němců. Za tohoto rozložení sil mohl Rudof Meister ze své funkce v případě daňového sporu prosadit mnohý názor k prospěchu konických vinařů. Obyvatelstvo žilo spokojeně. Konaly se masopusty, hrálo se divadlo, po večerech se dralo peří a počet nově založených spolků v obci rostl...Když byl ale r.1932 Josef Bayer opětovně zvolen starostou, bylo již v zemi cítit silné politické napětí, způsobené vývojem v Německé říši a s Jižní Moravou sousedícím Rakouskem. Také stálý požadavek sudetských Němců na zrovnoprávnění pomale přispěl k vyhrocení situace. V Konicích začala být vítězem ve volbách Sudetoněmecká strana. Koničtí chtěly být opět připojeni ke svému "domovu", vzdálený pouze 10 km. V době, kdy se schylovalo k uzavření Mnichovské dohody, když bylo v březnu r.1938 Rakousko včleněno do Hitlerovi Německé říše, obávali se lidé války. Již několik let předtím se v blízkosti obce na hranicích s Rakouskem, začalo se stavbou pevnostního opevnění. Bunkry a silniční zátarasy se nacházely na všech strategických místech. Bylo třeba očekávat to nejhorší a obyvatelé se z obav začali  schovávat do sklepů. V pozdním létě r.1938 následovala částečná mobilizace a současně byly obsazeny pevnostní linie. Napětí dosáhlo vrcholu, když se silné české vojenské oddíly přesunuly do pohraničí a zaujaly postavení pro bránění ČSR. Také Konice jimi byli obsazeny, přičemž se paradoxně ve škole dle nařízení místního konického učitele Karla Kupky (byl rodilým Čechem) za zavřenými dveřmi lepili vlaječky s hákovým křížem. Tehdy u toho byly přítomni i místní děti, kterých se školní výuky zúčastnilo pouze 12 z celkového počtu 80. Když padlo rozhodnutí tehdejších velmocí Anglie, Francie, Itálie a Německa o začlenění oblasti Sudet k Hitlerově „Velkoněmecké říši“, místním německým obyvatelům se zrodila naděje v pokojný průběh těchto politických proměn. S Mnichovskou dohodou začal pro region vývoj, který tehdejší němce uvedl do nadějí, protože zase mohli být Němci mezi Němci. S propojením Jižní Moravy s Velkoněmeckou říší začal nejprve hospodářský vzestup ve všech jeho odvětvích. Přinesl jim práci a jídlo pro každého dělníka i zaměstnance a rovněž zemědělství nemělo žádnou starost s odbytem. V každé obci bylo zřízeno místo pro příjem ovoce a zeleniny (BAST – Okresní sběrné místo říšského potravinového úseku). Tím byl zajištěn pravidelný odbyt a rychlé udání zboží na trhu. Rovněž to pro pěstitele znamenalo značné ulehčení práce, neboť tak mohli své zboží zpeněžit přímo na místě. Tím tak definitivně skončila namáhavá přeprava zboží a minulosti již náleželo i každodenní putování do Znojma na trh. Před těmito časy se muselo ovoce, jako všemožné druhy třešní, hroznů, jablek, broskví a meruněk do města přenášet na zádech v koších a nebo v putnách přes Kraví horu. Jen okurky, které se nazývaly „Umurken“, byly do Znojma na trh dopravovány kolem „Modrého“ sklepu koňskými povozy. Tehdy byli jako poslední domy postaveny dvě nové vily směrem ke Kraví hoře a celkový počet domů dosáhl čísla 124. Obyvatelé se ale radovali velmi předčasně. Tehdejší starosta Bayer byl z funkce odvolán a úředně byl dosazen nový starosta Franz Angerbauer (č.p.14). Následovalo správní sloučení obcí Německé Konice a Popice a zároveň došlo k přejmenování obou vesnic na Waldberg- Nord (Konice) a Waldberg- Süd (Popice). Tato nová pojmenování celé řady obcí vedla k mnohým nedorozuměním, jako většina změn, které sebou přineslo včlenění do Německé říše. Samotný starosta zastávající úřad již nemohl zvládat rozsáhlé správní povinnosti "nové doby", a proto se funkce obecního sekretáře ujal Ignaz Noisser. Tím v Konicích- Waldbergu přestaly platit jisté zvyklosti, které byly v její správě běžné po celé generace. Ze vsi se rozhodla odejít česká část obyvatelstva ze které zůstal pouze starousedlík Jan Lichý (č.p.37) a Jan Nechvátal (č.p.89), který měl za ženu němku. Na konického faráře Zikmunda Sudíka bylo uvaleno falešné obvinění za údajné pochybení při užívání rozsáhlého církevního majetku obce. Byl zbaven svého úřadu a odsouzen k nuceným pracím v koncentračním táboře. Internaci přežil, ale kněžský úřad již dál nevykonával. Také byly zrušeny veškeré živnosti. Druhá světová válka nabyla počátku a z obce odešli veškeří bojeschopní muži. Všechna práce zbyla na ženách a starcích, kteří tehdy v domech zůstali. To ještě netušili, jaký osud je za nedlouho čeká. Obecní správa se tehdy nacházela ve farní budově, kde byla i pošta s mateřskou školkou. Šest let krvavých bojů skončilo prohrou a rozpadem "Velkoněmecké říše" k jaru roku 1945 a obec postrádala 49 mužů včetně na poslední chvíly do fronty povolaného starostu Angerbauera. Někteří místní lidé pomale tušili, že jejich budoucnost je ohrožena a tak, nechajíc po sobě prázde domy a holá pole, z obce s majetkem uprchli. Situace nabyla rychlý spád. Bylo 8.května roku 1945, slunce zářilo a koničtí obyvatelé se vraceli z májové pobožnosti před popickou kapličkou. Po příchodu domů zjistili, že ves byla obsazena sovětskou armádou. Ta ani na vteřinu neváhala a započala jednu z nejhorších etap historie Konic. Ničili, rabovali a prohledávali dům po domu. Vylamovali dveře vinných sklepů, zapalovali budovy a značně posilněni alkoholem začali s honem na ženy a dívky všeho věku. Znásilňování se stalo běžnou záležitostí. Ženy se před nimi zachraňovaly útěkem do obilných a kukuřičných polí, nebo se schovávaly na půdách domů. Došlo k mnohým zločinným přehmatům. Po ruské armádě přišli i čeští partyzání. Jak důkazy potvrzují, zčásti to byli většinou jen mladí lupiči, kteří byli u moci a terorizovali obyvatelstvo. Odcizili vše co se jim líbilo a necouvli ani před brutální vraždou. Těch málo práceschopných německých mužů, kteří nebyli povoláni do války, muselo podle ruského nařízení sehnat pod dozorem veškerý zabavený dobytek na určené sběrné místo, odkud pak byl odvezen do Ruska na porážku. 11.června byl zatčen i bývalý starosta Rudolf Meister, obecní sekretář Ignaz Noisser, kovářský mistr Ruppert Till, učitel Kupka a další muži, kteří byli odvezeni do vězení okresního soudu ve Znojmě, kde byli vystaveni mučení. Později byli převezeni do pracovního tábora ve Znojmě- Mansbergu (dnes ulice Pražská). Veškeré úřední papíry a obecní kronika se ve zmatku nenávratně ztratily. Osud tomu nechtěl jinak.....karta se obrátila a do poloprázdné a vyrabované obce byl poslán ve funkci správního komisaře a učitele první český obyvatel František Štambera. S jeho příchodem byla obec definitivně v českých rukou a v červenci r.1945 se v Konicích začali vypisovat první dekrety novým českým osídlencům, kteří se tímto aktem stali správci nad předanými usedlostmi a pozemky. Tito lidé většinou pocházeli z moravského slovácka a dělili se na dva tábory. Jedni chtěli s rodinami začít nový život a druzí, kterých bylo poměrně více, si jen nakradli cenný majetek a z obce později utekli. Bralo se vše, co nebylo pevně přiděláno a pokud byl nějáký problém, sepsala se žádost na Správní komisi obce, která byla vytvořena z nových osídlenců ve složení František Štambera, Ondřej Vařejka, Čeněk Nevařil, Rudolf Dusík a Václav Novosad. Funkci obecního strážníka začal vykonávat Josef Vavřík. I přes to, že veškerý majetek všichni nabyli neprávem, stále chodily stížnosti na špatné stavy budov, nedostatek majetku a na dočasné soužití s němci v jednom domě, ze kterého vznikaly zbytečné konflikty ze strany českých osídlenců. Některé usedlosti byly mezi dosídlenci přehazováný jako horký brambor, a to jen proto, že dotýčným lidem velikost a stav budovy jednoduše nevyhovoval. Vesele popíjeli jejich víno, používali jejich oblečení a starousedlíci, kteří se ještě předtím nezachránili útěkem do Rakouska a zůstali v obci, byli využiti jako pomocná pracovní síla na polích. Po sklizních r.1945 byli i oni sehnáni dohromady, obráni o všechny cenné věci a se zavazadly o max. hmotnosti 25 kg posláni do Německa. Přišli o vše, o staletý rodinný majetek, pozemky, šperky........Z odsunu byli na čas vyloučeni němečtí starousedlíci Josef Bach, Johann Wondra, Johann Meindl a Ludwig Niegl. Do dnešních dnů se také promlčelo, že byl 16.října roku 1945 českým osídlencem, ze kterého se později vyklubal vykradač kostelů, v obci zastřelen němec Engelbert Schmidl (č.p.81), který byl válečným invalidou a ed válkou byl zaměstnán jako obecní sluha. Těmito nečekanými událostmi a naprostou výměnou zde žijícího obyvatelstva, se jednou provždy uzavřela první kapitola obce zvané tehdymecké Konice a otevřela se druhá, naprosto nová ač do budoucna neznámá.........

Seznam učitelů do r.1945:                   Seznam farářů do r.1945:                      Seznam starostů do r.1945:

Anton Joseph Schreiber - 1723           Kajetán Paul - 1764-1766                      Georg Hiefer (rychtář) - 1782        
Josef Steiner - 1843                             Albert Vojtěch Osteribt - 1766-1777      Gottfried Fuchs (rychtář) - 1835
Marburg - 1880                                    Ivan Berger - 1777-1796                        Leopold Mahr - 1864-1882
Cikanek - 1891                                    Siard Hladký - 1796-1808                       Mathias Bayer - 1882-1898
Euphonie Leonhard - 1908                  Martin Weber - 1808-1816                     Johann Meister - 1898-1911
Marie Viklitzky - 1910                           Bedřich Štětka - 1816-1825                   Leonhard Buschek - 1911-1924
Adolf Rybka - 1914                              Michael Fischer - 1825-1828                 Josef Bayer - 1924-1928
Stefanie Klätzl - 1915                           Ondřej Althofer - 1828-1830                  Rudolf Meister - 1928-1932
Luise Reinelt - 1918                             Rudolf Jeřábek - 1830-1838                  Josef Bayer - 1932-1938
Gröber              -//-                               Evermond Batka - 1838-1873                Franz Angerbauer - 1938-1945
Hubert Scheibel - 1920                        Kornel Koepl - 1873-1874
Hans Kremser        -//-                          Emanuel Jelínek - 1874-1900
Zeike                      -//-                          Michael Růžička - 1900-1918
Johann Handl - 1945                            Zikmund Sudík - 1918-1938
Karl Kupka          -//-                             Adalbert Eder - 1938-1944
Maria Scheibel    -//-                             Fischer - 1945
 

Seznam počtu obyvatel do r.1945:

130 obyvatel - r.1632
542 obyvatel - r.1793
569 obyvatel - r.1836
507 obyvatel - r.1880
489 obyvatel (z toho 2 lidé české národnosti) - r.1900
474 obyvatel (z toho 3 lidé české národnosti) - r.1910
481 obyvatel (z toho 13 lidí české národnosti) - r.1921
489 obyvatel (z toho 13 lidí české národnosti) - r.1930
 

Seznam padlých konických mužů v 1.svět. válce 1914 - 1918:

č.p.115        Bach Hubert                  č.p.9        Koller Franz
č.p115         Bach Konrad                 č.p.40       Mahr Karl
č.p.29          Bayer Anton                  č.p.74       Mahr Johann
č.p.76          Bayer Ernest                 č.p.44       Nowak Josef
č.p.23          Bruckner Edmund         č.p.92       Polischansky Johann
č.p.21          Flor Johann                   č.p.17       Schmidl Josef
č.p.34          Fürholz Johann              č.p.56       Schmid Johann
č.p.6            Hörandl Josef                 č.p.39       Till Heinrich
č.p.48          Koller Eduard                 č.p.59       Wittrich Franz
č.p.93          Klettenhofer Engelbert   č.p.59       Wittrich Adolf
č.p.93          Klettenhofer Johann
 

Seznam padlých konických mužů ve 2.svět. válce 1939 - 1945:

č.p.1  Bayer Franz                  č.p.50   Klinger Franz
č.p.2  Buschek Johann            č.p.51   Stiebeck Karl
č.p.2  Buschek Josef               č.p.53   Groß Richard
č.p.6  Bruckner Konrad           č.p.53   Groß Franz
č.p.7  Mahr Ruppert                č.p.53   Groß Fritz
č.p.8  Bauer Franz                  č.p.56   Schmid Josef
č.p.10 Mahr Anton                  č.p.58   Fuchs Erich
č.p.11 Wittrich Johann             č.p.60   Buschek Franz
č.p.14   Angerbauer Franz      č.p.63   Mahr Johann
č.p.16   Mahr Johann              č.p.64  Bach Josef
č.p.16   Mahr Franz                 č.p.67   Groß Karl
č.p.22   Bayer Karl                  č.p.67   Groß Franz
č.p.26   Ehrensitz Franz          č.p.74   Mahr Franz
č.p.27   Mahr Johann              č.p.83   Pahr Franz
č.p.34   Fuchs Thomas           č.p.92   Polischensky Heinrich
č.p.38   Koller Ruppert            č.p.97   Mahr Karl
č.p.38   Koller Johann             č.p.103  Koller Rudolf
č.p.38   Koller Karl                   č.p.104  Mahr Alfred
č.p.41   Meister Gottwald         č.p.105  König Johann
č.p.41   Meister Erich               č.p.106  Pivonka Rudolf
č.p.42   Koller Franz                č.p.110  Fuchs Fritz
č.p.43   Meister Heinrich          č.p.111  Wlasak Johann
č.p.47   Schwarz Franz            č.p.114  Hörandl Rudolf
č.p.48   Koller Johann              č.p.81  Schmidl Engelbert zastřelen 16.října 1945 v Německých Konicích Čechem.

 

Seznam konických usedlostí s německými obyvateli z let 1938- 39:

č.p.1 - Franz Bayer                     č.p.21 - Jakob Flor                                č.p.41 - Rudolf Meister (hostinec)
č.p.2 - Leonhard Buschek          č.p.22 - Karl Bayer                                 č.p.42 - Robert Koller
č.p.3 - Richard Mahr                   č.p.23 - Franz Noisser                           č.p.43 - Henrich Meister
č.p.4 - Johann Meidl                    č.p.24 - Johann Meidl                            č.p.44 - Franz Wagner
č.p.5 - Josef Bach                       č.p.25 - farní budova                             č.p.45 - Rosa Meidl
č.p.6 - Konrad Bruckner             č.p.26 - Anton Ehrensitz                         č.p.46 - Franz Gernedl
č.p.7 - Franz Mahr                      č.p.27 - Johann Mahr                             č.p.47 - Franz Schwarz
č.p.8 - Franz Bauer                     č.p.28 - Ernest Schmied                        č.p.48 - Johann Koller
č.p.9 - Wilhelm Stuhlhofer           č.p.29 - Johanna Bayer                         č.p.49 - Karl Skomal
č.p.10 - Anton Mahr                    č.p.30 - Rosa Durnsteiner                     č.p.50 - Franz Klinger
č.p.11 - Johann Wittrich               č.p.31 - Marie Kapeller                          č.p.51 - Jakob Schattler
č.p.12 - Hiefer                             č.p.32 - Franz Mahr                               č.p.52 - Julia Bayer
č.p.13 - Josef Bayer                    č.p.33 - Marie Fastenbauer                   č.p.53 - Rudolf Goss
č.p.14 -Franz Angerbauer           č.p.34 - Agnes Fuchs                            č.p.54 - Hedwig Haas
č.p.15 - Ernest Schwarz              č.p.35 - Friedrich Niegl                          č.p.55 - Josef Mahr
č.p.16 - Agnes Mahr                   č.p.36 - Konrad Bach                             č.p.56 - Franz Schmid
č.p.17 - Johann Niegl                  č.p.37 - Franz Stein                               č.p.57 - Andreas Noisser
č.p.18 - obecní dům                    č.p.38 - Ruppert Koller                          č.p.58 - Johann Fuchs
č.p.19 - Johann Handl                 č.p.39 - Ruppert Till (kovárna)              č.p.59 - Theresia Wittrich
č.p.20 - Franz Bruckner              č.p.40 - Adolf Schubert (pekárna)         č.p.60 - Franz Buschek
 
č.p.61 - Leopold Gross                     č.p.81 - Franz Schmiedl                      č.p.101 - Robert Buschek
č.p.62 - Robert Johne (truhlářství)   č.p.82 - Maria Koller                            č.p.102 - Johann Wondra
č.p.63 - Marie Mahr                          č.p.83 - Franz Pahr                             č.p.103 - Eduard Koller
č.p.64 - Franz Grossberger              č.p.84 - Ignaz Noisser                         č.p.104 - Alfred Mahr
č.p.65 - Anton Cafarek                     č.p.85 - Anton Koller                           č.p.105 - Friedrich Konig
č.p.66 - Ernest Praschinger              č.p.86 - Isidor Schirlinger                    č.p.106 - Rudolf Pivonka
č.p.67 - Karl Gross                           č.p.87 - Isidor Mahr                             č.p.107 - kostel sv.Jakuba
č.p.68 - Marie Fastenbauer              č.p.88 - Ignaz Mahr                             č.p.108 - márnice
č.p.69 - Raimund Bayer                    č.p.89 - Jan Nechvátal                        č.p.109 - Franz Koller
č.p.70 - Franz Klinger                       č.p.90 - Farnz Meidl                            č.p.110 - Thomas Fuchs
č.p.71 - Josef Wittrich (obchod)        č.p.91 - Theresia Horandl                   č.p.111 - stodola
č.p.72 - Eduard Mahr                        č.p.92 - Johann Polischansky             č.p.112 - Karl Skomal
č.p.73 - Johann Gross                      č.p.93 - Franz Meister                         č.p.113 - Johanna Konig (hostinec)
č.p.74 - Marie Mahr                          č.p.94 - Marie Bach                             č.p.114 - Fritz Gartner
č.p.75 - Franz Klinger                       č.p.95 - Alfons Mahr                            č.p.115 - Johann Wittrich
č.p.76 - Emil Bayer                            č.p.96 - Johann Fastenbauer             č.p.116 - Johann Wlasak
č.p.77 - Katharina Mahr                    č.p.97 - Karl Mahr                               č.p.117 - Franz Klinger
č.p.78 - Eduard Bach                        č.p.98 - Marie Durnsteiner                  č.p.118 - stodola
č.p.79 - Oswald Schwarz                   č.p.99 - Johann Meister                      č.p.119 - škola
č.p.80 - Rosa Neumeister (řeznictví) č.p.100 - Johann Buschek                   č.p.120 - mlékárna                      
 
č.p.121 - trafika
č.p.122 - Franz Schofer (zámečnictví)
č.p.123 - Jakob Skomal (obuvnictví)
č.p.124 - Karl Kupka

 

"Začínají se nové dějiny obce. Jen málo lidem bývá dopřáno, aby stáli u přerodu obce, aby byli očitými svědky, jak se mění rázem obec osazená německými kolonisty v obec českou. Ale naplnil se osud....." Těmito řádky popsal v založené obecní kronice František Štambera (správní komisař a nový ředitel konické školy) osudný rok 1945. Příchodem roku 1946 se pomale rodila nová identita celé obce. Na ministerstvu vnitra bylo Správní komisí navrhováno, aby Německé Konice byly přejmenovány a dostaly název "Třešňov". Návrh ale neprošel a obci připadl prozatimní název "Nové Konice". Se založením zdejší Komunistické strany s 58 členy a také Svazu mládeže, se pomale ale jistě blížila doba budoucího totalitního režimu. Složení nových obyvatel, kteří se zpočátku něměli moc k práci, se časem ustálil a lidé začali uplatňovat své dovednosti. Ikdyž byla tato náhodně vzniklá komunita složena především z "chudých" rolníků a zemědělců, našel se mezi nimi i např. holič, číšník, kovář nebo hostinský. Všichni tito vyučení řemeslníci dostali vhodné usedlosti, které k těmto účelům sloužily již za německého obyvatelstva a mohli tak nabídnout své služby. Po prvních obecních volbách jednoznačně zvítězila Komunistická strana se 169 hlasy z celkového počtu 203 voličů a po zrušení Správní komise byl založen místní národní výbor (MNV) s předsedou Emanuelem Suchánkem. Během měsíce srpna byli z Konic odsunuti poslední němečtí obyvatelé, čimž se definitivně uzavřely dveře za německou minulostí obce.

Seznam konických usedlostí s novými obyvateli z let 1945- 46:

č.p.1 - Josef Kalenda                   č.p.21 - neuvedeno                         č.p.41 - Ondřej Vařejka (hostinec)
č.p.2 - Jan Koky                           č.p.22 - Antonín Sečka                    č.p.42 - Josef Robotka
č.p.3 - Antonín Jelínek                 č.p.23 - Marie Šoberová                  č.p.43 - Václav Horyka
č.p.4 - neuvedeno                        č.p.24 - František Fruhauf              č.p.44 - Josef Krutiš
č.p.5 - neuvedeno                        č.p.25 - farní budova                       č.p.45 - Alois Hlaváč
č.p.6 - František Klouda               č.p.26 - Bohuslav Svoboda             č.p.46 - Antonín Bobek
č.p.7 - Emanuel Suchánek           č.p.27 - Josef Svoboda                   č.p.47 - Pavel Blizniak
č.p.8 - Jan Klouda                        č.p.28 - Rudolf Dusík                      č.p.48 - Josef Urbánek
č.p.9 - Jan Hruboš                        č.p.29 - Josef Šrahůlek                   č.p.49 - Růžena Gráfová
č.p.10 - František Bačík               č.p.30 - Josef Kalenda                     č.p.50 - Františka Hudečková
č.p.11 - Bohumil Kyzlink                č.p.31 - zbor                                    č.p.51 - zbor
č.p.12 - František Štork                č.p.32 - Josef Holubík                     č.p.52 - zbor
č.p.13 - František Slatinský          č.p.33 - Antonín Studénka              č.p.53 - František Horňáček
č.p.14 - František Křivan              č.p.34 - Jan Pánek                          č.p.54 - Jan Bursík
č.p.15 - neuvedeno                      č.p.35 - Josef Bursík                       č.p.55 - Josef Rybecký
č.p.16 - zbor                                 č.p.36 - zbor                                    č.p.56 - Karel Fučík
č.p.17 - neuvedeno                      č.p.37 - Jan Lichý                            č.p.57 - Josef Čáblík
č.p.18 - neuvedeno                      č.p.38 - zbor                                    č.p.58 - Alois Grunwald
č.p.19 - Jindřich Šimůnek              č.p.39 - Adolf Ryšavý (kovárna)      č.p.59 - Josef Sečka
č.p.20 - neuvedeno                      č.p.40 - Jan Tomšík (pekárna)         č.p.60 - Vojtěch Jedona
 
č.p.61 - zbor                                       č.p.81 - neuvedeno                      č.p.101 - Antonín Vavřík
č.p.62 - Marie Zálešáková                  č.p.82 - neuvedeno                           č.p.102 - neuvedeno
č.p.63 - Stanislav Frank                     č.p.83 - Václav Klouda                      č.p.103 - neuvedeno
č.p.64 - Vojtěch Jedom                       č.p.84 - Václav Novotný                    č.p.104 - neuvedeno
č.p.65 - Hermany Josef                       č.p.85 - Josef Doležal                       č.p.105 - neuvedeno
č.p.66 - Gisela Hladílková                   č.p.86 - František Petr                      č.p.106 - František Brhel
č.p.67 - Josef Klouda                          č.p.87 - František Hrachovský          č.p.107 - kostel sv.Jakuba
č.p.68 - neuvedeno                             č.p.88 - Jan Hmotek                          č.p.108 - márnice
č.p.69 - zbor                                        č.p.89 - Jan Nechvátal                      č.p.109 - Karel Krebs
č.p.70 - Josef Vavřík                            č.p.90 - Josef Bursík                         č.p.110 - František Dočekal
č.p.71 - Družstvo Svornost (obchod)   č.p.91 - Antonín Všetečka                č.p.111 - František Studénka
č.p.72 - Jiří Svoboda                            č.p.92 - Martin Adamec                    č.p.112 - neuvedeno
č.p.73 - Jan Doválel                             č.p.93 - neuvedeno                          č.p.113 - Josef Svoboda (hostinec)
č.p.74 - Marie Doležalová                    č.p.94 - Tomáš Klíště                        č.p.114 - Václav Novosad
č.p.75 - Josef Polášek                          č.p.95 - Miroslav Jelínek                  č.p.115 - Jaroslav Pavlík
č.p.76 - Jan Homola                             č.p.96 - neuvedeno                          č.p.116 - Jan Polášek
č.p.77 - Božena Gráfová                      č.p.97 - Vincent Nevařil                    č.p.117 - Josef Janigáč
č.p.78 - Jaroslav Pospíšil                     č.p.98 - neuvedeno                          č.p.118 - neuvedeno
č.p.79 - zbor                                         č.p.99 - Oldřich Klouda                    č.p.119 - škola
č.p.80 - František Jedlička                   č.p.100 - Josef Klouda                     č.p.120 - mlékárna                      
 
č.p.121 - trafika
č.p.122 - Jaroslav Mucha
č.p.123 - Josef Hort
č.p.124 - František Štambera

Obyvatelé měli s hospodařením zpočátku potíže. Neznali zdejší podnebí, půdu a někteří dokonce pochybovali o správnosti nabytí svého získaného majetku. V r.1947 byl založen tělovýchovný spolek Sokol Konice, který položil základní kámen pro první fotbalové družstvo. Začátkem nové doby se měl stát rok 1948, kdy se k moci dostal komunistický režim v čele s Klementem Gottwaldem. V obci tento převrat za dozoru Akčního výboru proběhl klidně, jelikož občané se stranou sympatizovali a čekali lepší časy. Jen místní národní výbor prošel několika změnami a po tříletem působení byl předseda Suchánek vystřídán Rudolfem Dusíkem. K ochraně proti požárům měl sloužit i nově založený hasičský sbor. Ke konci téhož roku již obec dostala nové a definitivní jméno "Konice u Znojma". Velkou změnou si také postupně prošel i obecní hřbitov. MNV nařídil vytrhat a zničit náhrobky bývalých německých obyvatel, aby tak vznikl dostatek místa pro nové hroby. Některé německé náhrobní kameny byly po určitých úpravách dokonce použity pro nový český hrob. Z okolních božích muk byly odstraněny německé nápisy, aby již nikdy nešlo poznat, že ves byla kdysi německou....Tvář Konic se měnila. Kolem obce se objevovalo smetí a černé skládky, lidé řezali ovocné stromy na topení, pole začala zarůstat trávou a obecní studny postrádaly pravidelnou péči. V r.1950 nastala změna v hospodaření a soukromí zemědělci se se svými polnostmi začali scelovat do nově vznikajícího JZD Konice, kterému začal jako první předsedat Emanuel Suchánek. To z počátku nemělo vyřešeno, kam ustájit dobytek a tak se provizorně používaly stodoly domů č.p.6, 88, 97, 99 a 102. Se započetím scelování pozemků začalo docházet k postupnému úbytku jednotlivých políček a melioracemi byli rozorávány okolní cesty. V r.1952 předal MNV veškeré lesy v katastru obce do správy Státních lesů. Později jim byla dána i okolní méně hodnotná pole, která se nevyužitím stala vhodná k zalesnění. Další změna předsedy MNV nastala v r.1954, kdy do čela obce usedl Josef Svoboda a z č.p.104 byla vybudována hasičská zbrojnice. Po několikaletém odkládání došlo v r.1958 k položení základů pro současný kulturní dům. Bylo rozhodnuto postavit ho na místě bývalé německé "tančírny" a kuželny, která byla součásvedlejšího pohostinství a sloužila jako provizorní drůbežárna. Po dokončení stavby, byl do prvního patra budovy přemístěn MNV, který měl kancelář od konce války v budově fary. V hlavním sále se konaly první plesy. S rokem 1960 přišlo správní i zemědělské sloučení s vedlejší obcí Popice (s názvem "Rozkvět").

 
Stav budov obce k 28.10.1960:
 
Domy: celkem 100 popisných čísel, obydlených je 91 domů
Zbořeno: č.p. 1, 16, 18, 31, 36, 50, 51, 61, 67, 69, 75, 82, 86, 87, 92, 98, 101, 103, 105
Zbory: č.p. 6, 43, 68
Vyhořeno: č.p.85
JZD: č.p. 27, 97
Jednota: č.p.41 - pohostinství
Hasičská zbrojnice: č.p.104
Škola: č.p.119
Kostel: č.p.107
Márnice: č.p.108
Obecní prádelna: č.p.120
Kulturní dům MNV: č.p.125
 

Po volbách se pro obě obce stal předsedou Emil Vecheta. Ve spodní části Konic byl započat první krok k postupnému kanalizování obecního potoka. Pramen byl sveden do potrubí, které bylo zasypané zeminou a později byly zrušeny i staré kamenné mostky. S příchodem nových voleb se předsedou stal opět Emanuel Suchánek. V r.1967 došlo k zasypání rybníka se stavidlem na proti budově školy. Tímto zásahem byl necitelně zničen zdroj vzácné tekutiny, kvůly které byla tato oblast před stovkami let osídlena a nádrž zbudována. Koryto potoka, vedoucí směrem k Novému Šaldorfu, později vyschlo a občané jej na některých místech zasypali sutí a odpadem...Katastr celé obce se začal záhy měnit, zrušily se ovocné sady, políčka a na jejich místech byl postupně vysázen vinohrad a scelená pole již patřila JZD. Rozoraly se cesty, boží muka se ocitala uprostřed holých plání a celkový pohled na obec byl celkem žalostný. Doba, kdy byly Konice první v pěstování broskví a třešní byla nenávratně pryč. Také pohled na okolní stromy, které byly příchodem jara vždy pokryty závojem květů bylo již minulostí. V zástavbě domů se počátkem 70.let začali objevovat tzv."krabice", čímž byl necitelně narušen i malebný ráz obce. V r.1972 byl pro obě obce zvolen jako poslední předseda Karel Poláček z Popic. Na počátku jeho působení se v Konicích dokončila stavba kabin TJ Družstevník Konice, stavba vodojemu za kulturním domem a bylo položeno nové potrubí, které mělo zajišťovat odtok dešťové vody do polí ve spodní části vsi. Konice již nebyly vsí pohlcenou krásou svého okolí ale vsí pohlcující okolní krásu. V r.1977 byl celkový počet obyvatel v obou obcích 543 a aby byl zajištěn i příchod "mladé krve", 7.července téhož roku začala výstavba bytových jednotek za obecní školou. Také bylo vystavěno několik nových rodinných domů na cestě do Popic a na opačnou stranu ke Kraví hoře. Stálý zdroj vody pro místní vodovod měla v r.1978 zajišťovat nově vyhloubená 18 metrů hluboká studna pod obcí u železniční tratě. Dále došlo k přečíslování a spojení popisných čísel obou obcí, a to tak že Popice měly č.p.1 až 61 a Konice navazovaly číslem 62 až 165. Tato zbytečně složitá situace ale netrvala dlouho a popisná čísla se vrátila do svého původního stavu datem 1.7.1980, kdy správa obou obcí přešla pod Městský národní výbor Znojmo. Tím byl veškerý vývoj Konic u konce a obec začala být ze strany Znojma přehlížena. V r.1985 byl před kostelem přestavěn pomník obětem 1.světové války. Podobizny padlých mužů, kteří v Konicích se svými rodinami kdysi žili, byly odstraněny a nahrazeny nápisem oslavující Sovětskou armádu, která Konice v květnu r.1945 "osvobodila" od původních obyvatel. Z nedávných událostí stojí za zmínku pouze generální oprava konického kostela v letech 1997-1999, zavedení plynu do obce v r.1998 a připojení Konic na znojemskou kanalizační síť v r.2002.

Seznam konických usedlostí a obyvatel z let 1977- 78:

č.p.1 - zbořeno                          č.p.21 - Stanislav Špringer             č.p.41 - Jednota (hostinec)
č.p.2 - zbořeno                            č.p.22 - Bohuslav Moravec             č.p.42 - Miroslav Robotka
č.p.3 - Zdena Doválelová            č.p.23 - Marie Homolová                 č.p.43 - přistavěn k č.p.42
č.p.4 - Jan Kubeš                        č.p.24 - Jaroslav Hudeček               č.p.44 - Josef Krutiš
č.p.5 - Anna Pokorná                  č.p.25 - farní budova                       č.p.45 - Ladislav Hlaváč
č.p.6 - zbořeno                         č.p.26 - Marie Svobodová               č.p.46 - Antonín Bobek
č.p.7 - Emanuel Suchánek          č.p.27 - Miroslav Jelínek                  č.p.47 - František Polášek
č.p.8 - František Bursík               č.p.28 - Rudolf Dusík                       č.p.48 - zbor
č.p.9 - Jiří Dvořák                        č.p.29 - Josef Šrahůlek                    č.p.49 - zbor
č.p.10 - František Bačík               č.p.30 - Josef Hejl                           č.p.50 - zbořeno
č.p.11 - Jiří Helísek                       č.p.31 - zbořeno                             č.p.51 - zbořeno
č.p.12 - Růžena Jašová               č.p.32 - Josef Holubík                      č.p.52 - Marie Dočekalová
č.p.13 - Josef Kučera                   č.p.33 - Antonín Studénka              č.p.53 - Martin Horňáček
č.p.14 - František Křivan             č.p.34 - František Klouda                č.p.54 - Antonín Nikrmajer
č.p.15 - Miroslav Horňáček          č.p.35 - Adolf Šumpela                    č.p.55 - Josef Rybecký
č.p.16 - zbořeno                          č.p.36 - zbor                                    č.p.56 - Stanislav Klouda
č.p.17 - Karel Zezula                    č.p.37 - Jan Lichý                            č.p.57 - Rudolf Dusík ml.
č.p.18 - zbořeno                          č.p.38 - Anna Hermanyová              č.p.58 - Anna Grunwaldová
č.p.19 - František Vyorálek          č.p.39 - Anna Ryšavá (kovárna)     č.p.59 - Anežka Sečková
č.p.20 - Bedřich Špringer             č.p.40 - František Polášek              č.p.60 - Jan Tomšík
 
č.p.61 - zbořeno                          č.p.81 - Ludmila Dvořáková            č.p.101 - zbořeno
č.p.62 - Antonín Molík                 č.p.82 - zbořeno                                č.p.102 - Vladimír Blahůšek
č.p.63 - Štěpán Polášek              č.p.83 - Jindřich Klouda                    č.p.103 - zbořeno
č.p.64 - Václav Caha                   č.p.84 - Václav Novotný                    č.p.104 - Klubovna SSM
č.p.65 - zbořeno                          č.p.85 - zbořeno                               č.p.105 - zbořeno
č.p.66 - Bohumil Hladílek             č.p.86 - zbořeno                               č.p.106 - Miroslav Jaša
č.p.67 - zbořeno                          č.p.87 - zbořeno                               č.p.107 - kostel sv.Jakuba
č.p.68 - zbořeno                          č.p.88 - Marie Doválelová                č.p.108 - márnice
č.p.69 - zbořeno                          č.p.89 - Jan Matůška                        č.p.109 - Evžen Záboj
č.p.70 - František Hrachovský     č.p.90 - Marie Bursíková                  č.p.110 - František Tretera
č.p.71 - Emil Vecheta                  č.p.91 - zbořeno                                č.p.111 - Josef Svoboda
č.p.72 - Alžběta Svobodová         č.p.92 - Anna Všetečková                č.p.112 - neuvedeno
č.p.73 - Jan Polášek                    č.p.93 - Martin Adamec                    č.p.113 - Jan Jelínek
č.p.74 - Ladislav Krejča               č.p.94 - zbořeno                               č.p.114 - Václav Novosad
č.p.75 - zbořeno                          č.p.95 - zbořeno                               č.p.115 - Jaroslav Pavlík
č.p.76 - Jan Homola                     č.p.96 - Karel Fučík                          č.p.116 - Marie Polášková
č.p.77 - František Blahůšek         č.p.97 - zbořeno                               č.p.117 - Josef Janigáč
č.p.78 - Hana Andreová               č.p.98 - zbořeno                               č.p.118 - František Hudeček
č.p.79 - Marie Schmidtová            č.p.99 - zbořeno                              č.p.119 - škola
č.p.80 - Miroslav Tretera              č.p.100 - Růžena Kloudová              č.p.120 - zbor                     
 
č.p.121 - Karel Zabloudil       
č.p.122 - Jaroslav Mucha      
č.p.123 - František Studénka      
č.p.124 - Jan Klouda
č.p.125 - kulturní dům, MNV
č.p.126 - František Bačík
č.p.127 - Miroslav Vecheta
č.p.128 - Miroslav Jelínek
č.p.129 - Jan Adamec
č.p.130 - Jaroslav Mucha
č.p.131 - Stanislav Bartoš
č.p.132 - František Horák
č.p.133 - Karel Mahr
č.p.134 - Karel Šmudla
č.p.135- František Tretera
č.p.136 - Petr Klaidus

Jelikož byly v 19.století během požárů veškeré spisy a dokumenty původních obyvatel obce zničeny, později, ke konci 2.světové války v r.1945, se také navždy ztratila i obecní kronika. Tímto zůstala do dnešních dnů zachována pouze jediná, která byla založena nedlouho po doosídlení obce českým obyvatelstvem. Mapuje tak nepřetržitý vývoj a události Konic mezi roky 1945 - 1975.

        Celou kroniku, ve formátu PDF, si             můžete stáhnout  ZDE
   
                        Návod:
        Stažený soubor otevřete pomocí              programu WinRAR.
        Jednotlivé soubory s roky otevřete          pomocí programu Adobe Reader.
 
                    Upozornění:
        Jakékoliv další šíření a publikování           těchto spisů, je bez souhlasu                  Administrátora ZAKÁZÁNO !!!
TOPlist